Dravci jsou při ochraně vojenských pilotů už nepostradatelní
15.08.2008
Díky sokolům, rarohům i poštolce mají piloti bezpečnější start i návrat domů.Horší je to ale v terénu, kde jsou střety letadel s ptáky časté.
"Letěli jsme při cvičení ve dvojici v L-39 a asi pět kilometrů severovýchodně od Brna jsme dostali přímo do kabiny káni lesní," řekl ČTK náměšťský instruktor Antonín Hořčička. Asi kilogramový dravec rozbil překryt a zasáhl pilota na předním sedadle. "Hned nám vyčistili vzdušný prostor a vraceli jsme se zpět na letiště," vzpomíná na nepříjemný zážitek. Otřesený pilot vyvázl naštěstí s pohmožděninami hrudníku. Naproti tomu kolegovi, který neměl helmu se sklopeným štítkem, před pár lety znetvořil dravec obličej.
Nehoda u Brna se stala zhruba 300 metrů nad terénem v rychlosti 450 kilometrů v hodině. "Byl to asi sebevrah," směje se dnes Hořčička, ale tehdy mu zatrnulo. Srážky s ptáky jsou podle něj časté, ale většinou narazí na hrany křídel. S ptáky na tahu i dravci se piloti střetávají do 500 metrů nad zemí. "Pilot jen zaregistruje, že se kolem něj něco mihlo. Jsou strašně drzí, nebo spíše strašně zvědaví. Zabránit střetu se dá těžko," popsal pilot s tím, že v nižších výškách proto létají se zapnutými světlomety.
Ve větším bezpečí jsou piloti díky biologické ochraně na mateřském letišti v Náměšti. Dříve se ptáci při letovém dnu plašili především dělobuchy, na ty si ovšem podle sokolníka Petra Oubrychty brzy zvykli. Nebezpečím jsou při startech a přistáních také zajíci nebo srnky. Jejich počty ovšem klesají díky novému oplocení. Takový kličkující zajíc může poškodit třeba podvozek, utrhnou vedení do brzdy, popsal. O nebezpečí, které piloty může čekat na trase v době jarních či podzimních tahů, jsou od sokolníků informováni na předletovém brífinku.
"Největší problémy jsou asi se špačky a kvíčalami," řekl Oubrychta ČTK. Když se třeba poseče na letišti tráva, nalétávají v pětisethlavých hejnech na plochu. Plašit se musejí také "letky" vlaštovek, občas nad letištěm přelétávají kormoráni, objeví se čápi a orli mořští. Pokud by tito chránění ptáci ohrožovali životy vojáků, mohou je sokolníci zastřelit.
Nejúčinněji letiště před malými ptáky ochrání sokolovití dravci. "Kdyby tu létal orel, tak vědí, že na ně nezaútočí," vysvětlil sokolník, který na vojenském letišti pracuje čtyři roky. S odlovem srn po oplocení areálu museli ale v lednu pomoci dravci většího kalibru. Třeba orlice Kasandra, Morgana a Elizabeth a také orel Ali. Myslivci s kulovnicí by podle Oubrychty ohrožovali nejen vojenskou techniku, ale třeba i lidi z okolních vesnic.
Na letišti v Náměšti jsou v nové stanici biologické ochrany zatím tři armádní dravci a čtyři soukromí. Jsou bez hodnosti i bez vojenské výstroje. "Služebně nejmladším ale říkáme bažanti," směje se sokolník. K jejich výstroji patří běžná sokolnická čepička, která se sundává těsně před útokem, a také vysílačka, kdyby se jim zastesklo po větší svobodě. Plašit ptáky pomáhá na letišti dvouletý kříženec raroha velkého a sokola stěhovavého Nasgul, menší sokol stěhovavý Garp, jehož matka pochází z Rakouska, poštolka Terezka i samice raroha velkého Bára.
Jaroslava Mikešová