Ptáci pod skenerem
16.01.2010
Když se chvíli po startu ve výšce 920 metrů Airbus A320 se 150 lidmi na palubě srazil s hejnem ptáků, které vyřadilo oba motory? Pilotu Chesleymu Sullenbergerovi se tehdy povedl téměř neuvěřitelný kousek. Po krátkém vyhodnocení vzniklé situace letové kontrole pouze oznámil, že musí přistát na řece Hudson. Cestující krátce vyzval, aby se připravili na dopad a soustředil se na nejsložitější a nejdůležitější moment své kariéry. Několika ostrými manévry namířil letoun na řeku a hladce dosednul na hladinu. Po nouzovém přistání spolu s posádkou evakuoval letadlo. Nikomu z cestujících se jako zázrakem nic nestalo. Takto hladké přistání na vodní hladině s letadlem tohoto typu se před ním ještě nikomu nepovedlo.
Podobným situacím, kdy turbína nasaje letícího tvora, se přímo na letištích snaží zabraňovat cvičení draví ptáci, kteří plaší ptactvo v blízkém okruhu letiště. Není totiž větší nepříjemnosti, než když vám při startu zničeho nic po nasátí ptáků přestanou fungovat motory. Když v tu chvíli máte za zády posádku a několik stovek cestujících a před vámi končící ranvej, přestává veškerá legrace.
V loňském roce bylo na celém světě registrováno téměř 10 tisíc případů střetů letadel s ptáky. V průměru je to okolo 27 případů denně. Nejednalo se samozřejmě pokaždé o nasátí ptáka do turbíny motoru (výrobci motorů by jistě jásali), ale o zaznamenané střety letadel s ptáky, které buď zanechaly škodu, nebo byly bezvýznamné. V první půli roku 2009 bylo zaznamenáno 57 případů vážných poškození letadel ptáky. Tři letadla a jedna helikoptéra byly po střetu s ptáky (a následném pádu) zcela zničeny. Nejméně 8 lidí zahynulo a 6 bylo těžce zraněno. V této statistice je zahrnut i výše zmíněný let Airbusu A320, který šťastně přistál na řece Hudson bez ztrát na životech.
Současná doba nijak nenahrává psychické pohodě leteckým cestovatelům. Na letištích panují zvýšená bezpečnostní opatření. Když někam letíte, abyste byli na letišti pomalu pět hodin před odletem, prošli několikanásobnou kontrolou, skenery, ručním osahem, vysvlékáním a kdoví čím ještě. Když pak konečně nastoupíte do letadla, letadlo startuje, vy si říkáte - konečně! A doufáte, že let proběhne v klidu a bezpečně. Věříte pilotovi, že svou práci zvládá dobře, že pozemní personál všechny důkladně prohlédl a nikdo nesvírá v mezinoží balíček s třaskavinou, že všichni odvedli svou práci tak, jak měli. Včetně sokolníků, kteří jsou snad na každém větším letišti a jejich cvičení dravci dlí nad čistým vzduchem v teritoriu "jejich" letiště.
Alfred Hitchcock napsal horor "Ptáci". Hlavními aktéry tohoto hororu byli ptáci, kteří se nějakým záhadným způsobem přemnožili a začínali být nebezpečnými pro lidi. Útočili na ně a na koho se slétlo hejno, byl opravdu ztracen, uklován, zabit.
Na začátku tohoto týdne se v tureckém Istanbulu na letišti Ataturk slétlo hejno racků - sebevrahů (jinak nejde nazvat ptáky, kteří se slétli tam, kde létají letadla). Všichni víme, že i malé hejno ptáků může letadlu způsobit velké potíže, při shodě špatných náhod i katastrofu. Během následujících 25-ti minut po zjevení hejna na letišti Ataturk došlo k šesti (!) případům střetu dopravního letounu s ptákem, nebo více ptáky. První střet zaznamenal Airbus A320-200 společnosti Lufthansa, který byl v konečné fázi přiblížení na trase z Mnichova. Letoun prolétl hejnem ptáků a naštěstí se mu kromě rozbitého přistávacího světla nic závažného nestalo. Následujících pět letadel v příštích minutách prolétlo hejnem sebevrahů také: Turkish Airlines TK-573, Air France AF-2390 (A320 F-GKXZ), Turkish Airlines TK-3354, Atlas Jet KK-19 a Atlas Jet KK-4023. Letiště prožívalo nenapsanou kapitolu Hitchcockova hororu.
O dalším osudu hejna se v žádných oficiálních zprávách nepíše. Na přistávací ploše letiště po této události zůstalo ležet 10 mrtvých ptáků. Na letadlech nebyly naštěstí zaznamenány žádné větší škody, všechna zmíněná letadla bezpečně přistála. Cestující po přistání vystoupili z letadel, postupně odcházeli pro svá zavazadla a je klidně možné, že srážku s ptáky ani nezaznamenali. Když pak vycházeli ven z tureckého letiště, možná, že se u vchodu střetli s místním Turkem - sokolníkem, který právě s půlhodinovým zpožděním přicházel do práce...
Nejsem přílišný pečlivka v plánování věcí ve smyslu co se může, nebo nemůže stát, když cestuji. Když cestuji, tak jsem smířen s tím, že cestuji. Cesta se nedá nijak naplánovat, aby dopadla tak, jak je naplánována. A i kdyby mělo všechno vyjít tak, jak bylo naplánováno, je zde pořád jistota Murphyho zákonů, které říkají, že to dopadne jinak, než je naplánováno. Nedělám si tedy žádné iluze ohledně věcí, které mohu při mém cestování ovlivnit sám a které mohou ovlivnit jiní. Neboť i jiní mají svoje plány, které se jim nenaplňují podle stupně pečlivosti zpracovávání jejich plánů, ale podle nějakých jiných zákonitostí. Těch, které nelze ovlivnit. Mezi ně patří i hejno ptáků na tureckém letišti a pravděpodobně pozdní příchod tureckého sokolníka do práce, pokud je tam nějaký zaměstnán.
Je mi jasné, že nějaká opatření na letištích proti možným teroristickým útokům být musí. Nevyhneme se jim, neboť sebevražední atentátníci bezesporu existují. Zároveň ale vím, že čím víc opatření se bude vymýšlet, tím víc bude těch, kteří přímo, či nepřímo zaváděná opatření budou porušovat. Čím větší bič si na sebe upleteme, tím více se nám budou potenciální atentátníci za bukem smát a budou vyčkávat na to, až se těmi opatřeními sami uparagrafujeme. Žijeme v době, kdy sklenice medu, nebo láskyplný polibek dokáží zastavit provoz na letišti na několik hodin, než mocný oficír s razítkem (a bázní z nadřízeného) rozhodne, že med je med a že i polibek může být romantický, i když proběhne v zakázaném prostoru bezcelní zóny. A z toho tedy opravdu nadšený nejsem. S teroristou, nebo s ptákem na letišti se totiž bojovat dá. S oficírem ve funkci, který bezdůvodně prohlíží spodní prádlo 75-ti leté babičce v evidentně důchodovém věku je ten boj bohužel mnohem složitější...
František Sajfrt flyMag-FS v článku byly použity ilustrační fotografie